Praha – hlavní město naší vlasti. Město, kterým jsem v minulosti projížděla především z důvodu cesty na letiště a z letiště zpět na hlavní nádraží. A pokud byl čas – jako například při odletu do Londýna, který byl naplánován až po 19 hodině – neváhala jsem a přijela do Prahy dříve, abych si mohla projít některé z jejich památek. Přestože jsem byla v Praze v minulých letech nespočetněkrát, bez mapy trefím pouze po jejím centru. Bez problémů dokážu nalézt Karlův most, Hradčany, dokázala bych jít na představení do Národního divadla, trefím také na Petřín, Střelecký ostrov, Žofín a samozřejmě cestu na Václavské náměstí z hlavního nádraží znám zpaměti. Pokud se potřebuji přemístit na jiná místa Prahy, potřebuji si je vyhledat. Při každé návštěvě našeho hlavního města jsem tedy procházela turisticky oblíbenými místy, a to jsem chtěla při své květnové návštěvě změnit. Chtěla jsem poznat Prahu jinak. Poznat také její okolí, neboť Praha, stejně jako jiná velká města naší republiky, je výborným východiskem na výlety. Co bylo omezeno, byl čas: na poznání byly domluveny čtyři dny. Jeden den s kamarádkou a zbývající dny s mou sestrou
První den by mohl dostat název: Ve znamení pražských parků. S kamarádkou jsme navštívily Havlíčkovy Sady, chcete-li Gröbovku, které ukrývají umělou jeskyni, nesoucí název Grotta. Pro mě bylo nesmírným překvapením, že v městských sadech můžete nalézt jeskyni! Gröbovka nabízí také ohromující výhledy do okolí! Dále jsme se vydaly do parku Parukářka, který pro změnu nabídl výhled na Žižkovskou televizní věž, poblíž které jsme se také procházely a viděly ji zblízka. Architektonicky zajímavý kostel se jmenuje Nejsvětějšího Srdce Páně a nachází se v části Praha – Vinohrady. Tato stavba byla inspirována Noemovou archou a realizována v letech 1928-32. V roce 2010 byl tento kostel nominován k zápisu na seznam Světového dědictví. Když jsme se procházely uvedenými místy, poprvé během pražské návštěvy jsem si uvědomila, že naše hlavní město má spoustu zelených ploch a Pražané mohou svůj volný čas trávit atraktivně. Podobné zjištění se dostavilo také následující den, kdy jsme navštívily rozhlednu Doubravka, která je umístěna v hezkém kousku přírody městské části Prahy 14 a je z ní nádherný výhled, mimo jiné je možno dohlédnout až k Žižkovské věži. Než vystoupáte všech 97 schodů, můžete se zabavit tím, že si budete číst jména lidí, kteří daný schod vlastní, jelikož jejich jména jsou vytesána do daných schodů. Pokud byste chtěli vlastnit poslední z několika zbývajících schodů, máte možnost rezervace na telefonním čísle 777 281 833. Rozhledna Doubravka vás odmění nejen krásnými výhledy, ale také povedenými citáty:
"Nechť každý výstup na tuto rozhlednu a pohled do okolní městské krajiny pozdvihnou vaši mysl a občerství duši."
A
"I každodenní problémy se díky rozhledně zdají méně závažné. Kéž vám Doubravka pomáhá nahlížet na všechny překážky z výšky a s nadhledem."
Výhled z parku Parukářka.
Rovněž se nám povedly dva výlety do pražského okolí. Patnáct kilometrů severozápadním směrem naleznete zříceninu Okoř, kterou jsme navštívily. V době Karla IV. patřil tento hrad mezi nejhonosnější šlechtická sídla, avšak v době třicetileté války byl velmi poškozen, proto se do dnešní doby dochovaly pouze hradní stěny. Tuto zříceninu známe všichni. Ne každý na tomto místě byl, ale lidovou píseň "Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta, roubená je stromama. Když jdu po ní v létě, samoten na světě, sotva pletu nohama", známe z časů hudební výchovy na základní škole všichni
Okoř a jeho hradní pán.
Druhý výlet jsme uskutečnily na horu Říp. I zde se dostanete pohodlně veřejnou dopravou z Prahy
Říp: pohled na horu, výhled z Pražské vyhlídky, rotunda Sv. Jiří, nápis na Boumově chatě.
Během své pražské návštěvy jsem absolutně neměla pocity, že se nacházím v našem hlavním městě. To byl pocit, který mě ohromil a nadchnul a kterého jsem chtěla docílit
