Nic není problém: Varšava a Londýn

Mám kamarádku. Jmenuje se Lucka. Známe se již přes deset let a je mou nejakčnější kamarádkou, se kterou můžu podnikat nejrůznější výlety. Lucka mě naučila, že nic není problém. Pokud chce člověk něco zažít a vyskytnou se překážky, je třeba je překonat. Nic víc. Není třeba kvůli malicherné překážce něco vzdávat. Z těchto důvodů jsme spolu absolvovaly nespočet nezapomenutelných výletů.

Před několika lety bylo Lucčino přání navštívit hlavní město Polska: Varšavu. Jelikož o tomto přání mluvila s takovým nadšením, zlákala mě a Varšavu jsme poznaly spolu. Už z dřívějších dob vím, že Polsko je krásné, bohužel lidmi často opomíjené. O krásách Polska jsem se přesvědčila v roce 2014, kdy jsme s Luckou vyrazily do Krakowa, což rovněž považuji za povedené jednodenní poznání a vřele toto město doporučuji. Než jsme započaly výlet do polské metropole, věděly jsme, že nás čekají dvě překážky, a to v podobě brzkého vstávání a zpátečního ranního návratu. Ve Varšavě jsme totiž chtěly strávit pouze den, protože časově jsme se neshodly na celém víkendu. V den D jsme vstávaly před pátou hodinou ranní, abychom stihly vlak z Ostravy, který krátce po 10té hodině dorazil na hlavní varšavské nádraží. Na poznání města jsme tak měly necelých dvanáct hodin, avšak hodin hezky strávených. Může se to zdát nemožné, ale během naší návštěvy jsme viděly to nejdůležitější. Nešlo vynechat Palác kultury a vědy, v jehož 30. patře ve výšce 114 metrů se nachází vyhlídka na město. Před naším odjezdem z Varšavy to byl právě tento Palác, který jsme viděly jako poslední a mohly si tak užít jeho barevné nasvícení. Nevynechaly jsme ani prohlídku Starého Města, barbakanu, neopomenuly jsme vidět symbol města, a to sochu mořské panny Syreny. A jelikož je Lucka "sběratelka" různých TOP zajímavostí, udělaly jsme si procházku také k Národnímu stadionu, kde se v roce 2012 konalo mistrovství Evropy ve fotbale. Jelikož většinu našich výletů doprovází déšť, nebylo tomu jinak ani ve Varšavě. I zde jsme vytáhly deštníky, avšak náladu jsme si zkazit nenechaly. Již jsme byly na deštivé podmínky zvyklé a opravdu si nevybavím výlet, který bychom absolvovaly bez jediné kapky deště . I přes tuto drobnou deštivou potíž byl tento den velmi povedený, a když jsme po 21 hodině večerní nasedaly zpět do vlaku do Ostravy, byly jsme unavené, ale spokojené, že jsme poznaly nové město. Do Ostravy jsme dojely po půl třetí ráno a čekal nás poslední úkol toho dne: Tramvají se dostat na byt, kde Lucka bydlela.

To se nám povedlo o půl čtvrté ráno a mohly jsme zalehnout do postele. Musím říct, že nemám jinou kamarádku, která by se mnou absolvovala výlet, kdy bychom musely vstát brzy ráno a vrátily se v ranních hodinách následujícího dne. V tomto spočívá Lucčina jedinečnost .

Palác kultury a vědy.

Jako vrchol našeho společného cestování považuji víkend v Londýně. Lucka se v červnu 2019 rozhodla odjet do Londýna pracovat. A během léta mě pozvala, zda-li bych za ní nechtěla přiletět. Pozvání to bylo lákavé, vždycky jsem chtěla Londýn navštívit. Co mě drželo zpátky byla skutečnost, že mi nezbývalo příliš dnů dovolené a sama sobě jsem připadala jako blázen, který by v roce 2019 seděl 4x v letadle a někam se vypravoval. Sama sobě jsem říkala, že přeci nemůžu tak moc cestovat. Nakonec lákavost, strávit s Luckou víkend v Londýně, zvítězila a já si ještě v červenci kupovala letenku. Tohoto rozhodnutí dodnes nelituji, protože kdybych se řídila svou prvotní myšlenkou a Londýn odložila na rok 2020, zřejmě bych ho dodnes nenavštívila. Ne, že by Lucka už v Londýně nepracovala, pracuje a ještě zřejmě nějakou dobu bude, ale situace v podobě koronaviru byla tak nečekaná a naučila mě jedné věci: "Nikdy nic neodkládejte. Co můžete a chcete udělat, udělejte. Ne nadarmo se říká, že slovíčka potom či později, ve skutečnosti znamenají: nikdy." V této situaci by to zřejmě platilo.

Do Londýna jsem odlétala jednoho pátečního podvečera. Z letiště Stansted jsem se přepravila na Waterloo Rail Station, kde mě Lucka podle naší domluvy čekala. Nastalo šťastné shledání, jelikož jsme se přes půl roku neviděly. Lucka neváhala a hned mi ukazovala noční Londýn, který má nezapomenutelnou atmosféru. Okolí London Eye tak krásně svítí! Pouze symbol Londýna – Big Ben – byl zklamáním, jelikož probíhala, a stále ještě probíhá, jeho rekonstrukce. Do hostelu jsme jely jedinečným britským červeným dvoupatrovým autobusem, čímž jsem se ihned začala cítit jako v Harry Potterovi, nezvyklá jízdou vlevo a sedivší v horním patře autobusu. Taky jste měli takový pocit, když jste se poprvé svezli tímto autobusem ?

Sobotní den se nám povedl i přes nepřízeň počasí. Poznání Londýna jsme začaly organizovanou Sandeman's Tour, tříhodinovou prohlídkou hlavními památkami se sympatickým průvodcem Benem . Začaly jsme u Covent Garden, pokračovaly přes srdce Londýna = Trafalgar Square, dále přes St. James's Park až Buckingham paláci. Zde jsem byla zklamaná, že jsme nešli až k branám královského sídla, ale stáli jsme zpovzdálí a poslouchaly výklad Bena. Sandeman's Tour skončila u Westminster Abbey a zde nás doprovázelo typické londýnské podzimní počasí, a to déšť. Po 17 hodině jsme měly zakoupeny vstupenky na London Eye – 135 metrů vysokou atrakci, která turistům ze zasklených kabin nabízí výhled na Londýn. Na radu Lucky jsme si zarezervovaly místa na západ slunce, který se však kvůli deště nekonal . Přesto jsme si užily výhled na krásy Londýna, které byly smáčeny deštěm. Následně jsme se přesunuly k nejvyšší budově ve Velké Británii a čtvrté nejvyšší budově v Evropě, k mrakodrapu The Shard. Jelikož déšť kupodivu ustal, mohly jsme si udělat procházku kolem jeho okolí a nevynechat tak nasvícený Tower Bridge. Toto poznání považuji za vrchol celého dne. Jestliže průvodce Londýna tvrdí, že: "Nejlepší místa, kde lze intenzivně pociťovat pulz Londýna, se rozkládá podél řeky Temže," musím naprosto souhlasit. V okolí Temže je Londýn nejkrásnější!

 Noční Tower Bridge.

Nedělní den nás potěšilo sluníčko. Zatímco v sobotu jsme po Londýně cestovaly pouze autobusy, v neděli jsme se přesouvaly metrem a můžu říct, že metro je dalším wow v Londýně. Nemyslím tím samotné soupravy, ale jeho chodby. Člověk se poměrně nachodí, než do metra vstoupí, přestoupí na další spoj a chodbami vyjde ven. Chodby jsou dlouhé a z pražského metra na to nejsme zvyklí. Londýnské metro má další ze světových prvenství, jelikož se jedná o nejstarší a také nejrozsáhlejší síť metra ve světě, která ročně přepravuje miliardu cestujících. Neděli jsme jako správné fanynky Harryho Pottera započaly na nádraží King's Cross a nástupišti 9 ¾. Ani hodinová fronta nás neodradila od pořízení fotky u legendárního vozíku. Obdivuju Lucku, že se mnou vydržela to čekání, jelikož tuto povinnost fanouška Harryho absolvovala při své první návštěvě v Londýně před pěti lety. Následovala procházka po Notting Hill, kde mě Lucka seznámila s místy ze stejnojmenného filmu s Julií Roberts (film jsem viděla hodně dávno, po návštěvě Londýna jsem se na film podívala znovu a vzpomínala, jak jsme těmi místy procházely). Dále nesměla chybět návštěva Primarku a muzea Madame Tussaud's, nejslavnější světové sbírky voskových figurín. Můžete zde vidět figuríny takových osobností, jako je Albert Einstein, The Beatles, George Clooney, či britskou královskou rodinu. A co by to byla návštěva Londýna bez ochutnání typického jídla fish and chips! To nesmělo chybět.

 London Eye ve své noční kráse.

Musím konstatovat, že dva dny na prohlídku Londýna jsou málo. Den navíc bychom potřebovaly, abychom stihly prohlídku Tower Bridge za denního světla, prošly se Hyde Parkem, či si udělaly piknik na Greenwich.

Londýn jsem opustila v pondělí kolem deváté hodiny ranní a doufám, že jsem zde nebyla naposledy. Lucka, která byla perfektní průvodkyní, zde bude několik dalších měsíců pracovat, uvidíme však, jak se bude vyvíjet situace a cestování kvůli koronaviru. Chci však být optimista a věřím, že toto období, které nám nedovoluje cestovat, skončí, a znovu uvidím krásy Londýna anebo s Luckou podnikneme výlet do další evropské metropole: Paříže!