Běžecká sezóna 2021

I v roce 2021 jsem se věnovala svému milovanému koníčku, a to běhání. Letos jsem naběhala největší počet kilometrů, a to 658, je vidět, že mě láska k běhu neopustila, naopak stále sílí. Svůj život si bez tohoto sportu nedokážu představit. I letos byly motivací virtuální závody a krásné medaile. Nasbírala jsem jich rekordních 48! Mezi mé TOP pořadatele virtuálních závodů patří společnost Pacer. Jejich výzvy jsem si oblíbila, jelikož jsou originální, líbí se mi, že kromě sportovní aktivity se dozvíte informace o městu či oblasti, kterou jste si pro absolvování výzvy zvolili. Prozatím se účastním Pacervýzev těch míst, která jsem navštívila i ve skutečnosti, proto si u mě tyto challenge získaly takovou popularitu, protože na místa s úsměvem vzpomínám. Na obdobném principu jako Pacer fungují také challenge od The Conqueror, avšak tyto výzvy mě zaujaly méně, a to snad právě proto, že trasy, které jsou zde připraveny, jsem neabsolvovala ve skutečnosti, dokonce, až na výjimky, ani provedení medailí mě neoslnilo tolik jako u Paceru. Pár kamarádů to však má obráceně: Upřednostňují The Conqueror. Je tedy na každém, která výzva mu vyhovuje více, hlavní je jedno: HÝBAT SE a SPORTOVAT, nesedět doma na zadku. Já tedy sportuji i bez výzev, ale chápu, že pro některé lidi je důvodem právě nějaká challenge, aby se zvedli z gauče. Navíc začínám mít pocit, že absolvování sportovních výzev se stalo určitým životním stylem .

I čeští organizátoři připravovali během roku spoustu virtuálních závodů. Nedám dopustit na ZOO běhy od Běháme spolu. Zde přispíváte zvířátkům v zoologických zahradách a jako odměnu získáte krásnou dřevěnou medaili a diplom, který je vždy originálně barevný. V roce 2021 jsem absolvovala všechny výzvy od tohoto pořadatele . Ostatní závody českých pořadatelů absolvuji podle zajímavosti, ne tedy pravidelně, pouze tu a tam. Zajímavé medaile a finanční pomoc lidem nabízejí také slovenští organizátoři Virtual Championship. A nesmím zapomenout na Fénix Run, kde bylo uběhnuto celkem 3 381 km pro neziskové organizace, které se věnují dětským onkologickým pacientům či osobám se zdravotním handicapem.

Ve Fénix Run jsem dokonce jako bonus vyhrála v tombole dřevěný věšák na medaile.

Co by to ale bylo za běhání bez skutečných závodů? Coronavirus závodění i letos omezil, avšak většina naplánovaných závodů se uskutečnila, a to buď v náhradním termínu, anebo za přísných hygienických podmínek. De facto mohu říci, že všechny závody, na které jsem byla v roce 2021 přihlášena, jsem odběhla . První závod jsem absolvovala již v únoru. O tomto Winter Runu jsem se zmiňovala již v dřívějším článku. Zajímavostí je, že tento závod se uskutečnil v pro mě rekordních mínus 3 °C . Můj druhý reálný závod se konal v květnu. Jednalo se o závod Run Tour, kdy jsem svých 10 km kvůli koronavirových opatření vybíhala ve skupince deseti lidí. Snad právě díky této malé skupince, v níž si přeci nikdo nepřeje skončit jako poslední, jsem do cíle doběhla v rekordním čase. Vytvořila jsem si nový rekord na tuto běžeckou vzdálenost. Doběhla jsem v čase okolo 55 minut. Při tomto odpoledním závodě panovalo jarní počasí, sluníčko svítilo tak akorát, ale závodníci běžící v dopoledních hodinách to štěstí neměli. Těmto běžcům pršelo.

Letní závod jsem absolvovala v Lednici. Díky tomuto závodu jsem se poprvé mohla podívat do tohoto skvostného města, kterému dominuje novogotický zámek s rozkvetlou zahradou. Procházka ke zdejšímu minaretu je také příjemně stráveným časem . A samotný závod? Počasí si pro nás závodníky připravilo letních 30 °C. Trasa 14ti km byla téměř celá vystavená tomuto horku, málokde jsme nalezli stín. Bála jsem se, zda doběhnu, přeci jen neběhám v takových vedrech, a pokud si pro běh vyberu tropický den, běžím, až sluníčko pálí méně, tedy v podvečerních hodinách. Proto toto počasí bylo mou běžeckou premiérou. Nevím, kde se v člověku bere ta síla, energie či radost z toho, že dělá, co má rád, ale svým výkonem jsem překvapila sama sebe. Rekordně uběhnutých 14 km v tropickém počasí, kdy přes 60% běžců doběhlo až po mě! Závodem v Lednici jsem nemohla být více nadšená !

Mezi další závody, které jsem v roce 2021 absolvovala, patřil například charitativní závod, který pořádala Zoologická zahrada v Ostravě. V roce 2021 se pomyslná noha k dílu přikládala pro ohrožené luskouny, na jejichž záchranu se vyběhalo 210 tisíc korun. V říjnu jsem se účastnila prvního olomouckého Neon Runu, nezávodního pěti kilometrového běhu, ve kterém nešlo o výkon, ale o to, abyste si závod užili. Byla zde vytvořena kouzelná atmosféra, kterou doprovázely neonové deštníky a houby či nasvícený sněhulák. Každý závodník ve startovním balíčku obdržel také neonovou tyč, která Sadům, ve kterých se běželo, dodávala neopakovatelnou atmosféru. Pro mě byl tento závod také posledním dnem, který jsem měla možnost strávit s kamarádem, jenž o tři týdny později nečekaně zemřel .

Hned následující den po Neon Runu se v Olomouci konal tradiční Night Run. V 18:15h jsem stála na startu závodu na 5 km. Moje nožky opět předvedly jeden z nejrychlejších výkonů na tuto vzdálenost, a to i přesto, že v 19:15h jsem opětovně stála na startu, tentokrát na startu závodu na 10 km. Původně byl v plánu pouze závod na 10 km, ale vzhledem k tomu, že startovné na 5 km jsem obdržela zdarma, musela jsem tuto výzvu přijmout, nešlo odolat .

Posledního závodu jsem se zúčastnila v prosinci, a to Christmas Night Runu, kdy olomoucká trasa nabídla chvílemi zledovatělý povrch. Bylo tedy v té tmě třeba dávat pozor, ať neuklouznete. Závod s předvánoční atmosférou byl ovšem bezkonkurenční, opět zůstanou jen vzpomínky, které budou hřát v srdci.

Bohužel, v roce 2021 jsem musela vynechat olomoucký půlmaraton. Běžet jsem chtěla, opravdu moc, ale pořadatelé závod stanovili do doby, kdy jsme s přítelem byli na dovolené. Abych o půlmaratonskou vzdálenost nebyla ochuzena, zaběhla jsem si 21 km sama. Poprvé v dubnu, podruhé v září. Dubnový půlmaraton byl plánován. Až do poslední chvíle jsem však nevěřila, že tuto vzdálenost budu schopna uběhnout mimo organizovaný závod, kde vám podél trati energii dodávají fandící diváci. Tento půlmaraton jsem uběhla sama sobě pro radost, proto, abych si znovu vychutnala, jak je tělo po této vzdálenosti unaveno, ale zároveň šťastno, že to dokázalo. V září se jednalo o 21 km, které plánovány nebyly. Zkrátka jsem si šla zaběhat svých obvyklých 15 km a jelikož se mi běželo dobře, běžela jsem dál a dál. A nakonec se z tohoto tréninku stal můj 4. půlmaraton, který jsem v životě zvládla zaběhnout. Překvapilo mě však, že únavu jsem cítila jen pramálo, dokonce jsem poté doma pekla ještě koláč . 

  
Tolik o mém běhání v uplynulém roce.

 Věřím, že i rok 2022 přinese nejen mě, ale i mnoha dalším sportovcům spoustu zážitků!

Dělejme, co máme rádi a snažme si rok 2022 užít, jak nejvíce to jen bude možné!