Lednové sněhové radovánky

Leden je za mě dlouhý měsíc. Nejen svým počtem 31 dní, ale také tím, že je již po Vánocích, a všechna očekávání, která jsme v uplynulém roce měli, byla nebo nebyla naplněna. Můžeme tedy říci, že leden je startem pro ta očekávání nenaplněná. Co mi na lednu také tolik vadí, jsou krátké dny, kdy slunce příliš nesvítí a my do práce vstáváme za tmy a vracíme se domů také za tmy. Tomuto období říkám "temné období". Musím však napsat, že letošní leden byl jiný. Aktivnější než stejný měsíc v loňských letech. Našla jsem totiž turistické skupinky, s nimiž jsem pravidelně vyrážela každou sobotu na výlet. Sice to pro mě znamenalo sobotní brzké vstávání, většinou kolem 6 hodiny ranní, ale následný výlet, především do zasněžené horské a uklidňující krajiny, byl adekvátní odměnou za sobotní nevyspání .

Po letech jsem tak navštívila zasněžené Pustevny. Zde se každoročně koná akce s názvem Ledové sochy a já tak tyto sochy mohla po dlouhých pěti letech znovu spatřit. Letošní sochy, rozdělené do dvou stanů, aby tato ledová díla neroztála dříve, než je nutné, se nesla v tématu dinosauři. Pro návštěvníky bylo připraveno do 20 kusů soch. Vstupné bylo stanoveno na 100 Kč a tato částka byla platná do obou stanů. Pokud jste se na Pustevny vydali lanovkou, a ne jako my pěšky (avšak pohybem ku zdraví a optimistické náladě  ), vstupné bylo zahrnuto již v poplatku za lanovku.

Druhý výlet za sněhem se konal o týden později, a to na Dlouhé Stráně. Start byl z parkoviště v Koutech nad Desnou. Naplánován byl původně 20 km okruh, který byl však kvůli špatné schůdnosti zkrácen. Což nevadilo. Sněhové nadílky jsme si užili i tak . Poprvé jsem se tak ocitla a lyžařskou sjezdovku shlédla z rozhledny U Tetřeví chaty. Škoda jen, že počasí pro tento výlet připravilo mlhu a z vodní nádrže Dlouhé Stráně nešlo nic vidět. Ledový vzduch jsme si však na tomto místě užili dosyta.

Rozhledna U Tetřeví chaty.

Zimní pohádková krajina .

Za zábradlím se ukrývá nádrž Dlouhé Stráně.

Poslední výlet se konal na mou milovanou Lysou horu. Ač se jedná o nejvyšší vrchol Beskyd, právě tato cesta se mi ze všech absolvovaných zdála nejschůdnější . Ani zde jsme se však nedočkali výhledu do okolí, opět byla mlha. Výšlap, který startoval a končil v nedaleké Ostravici, mě však naplnil energií, jelikož bílý sníh uklidňoval mou mysl po pracovním týdnu.

Cestou na vrchol Lysé hory.

Výhled z Lysé hory od Hladícího bodu.

Nakonec leden díky těmto výletům  neskutečně rychle utekl. Ani nevím jak, ale najednou jsem jako aktuální měsíc psala únor. Letošní leden mi dlouhý a temný výjimečně nepřišel . Doufám, že výletování bude pokračovat i nadále. Únor je již kratší a optimističtější měsíc. Přeci jen, dny se nám začínají nenápadně prodlužovat a pomalinku se o slovo bude hlásit tolik očekávané jaro .