Run Czech ½ Maraton Praha

Běhání půlmaratonů se stalo mým koníčkem. Již dříve mě napadlo, že by nebylo od věci, uběhnout půlmaraton v jiném městě než v Olomouci. Avšak u mě to většinou bývá tak, že se dostaví nápad, ale k realizaci nápadu mám dlouhou cestu. V srpnu 2022 jsem se přihlásila na půlmaraton, z mé oblíbené série, a to Run Czech ½ Maraton Praha, který se uskutečnil vskutku krásné datum, a to 1. dubna 2023.

Tento půlmaraton si získal mé prvenství tím, že jsem ho odběhla v jiném městě než v Olomouci . Zhruba pět týdnů před startem byly vyprodány všechny registrace. Závodu se tak mohlo účastnit téměř 12 tisíc účastníků! Ten, kdo s registrací váhal, tak leckdy marně pokládal otázky na Facebooku, zda-li se v běžeckých skupinách nachází někdo, kdo registraci zakoupenou má, ale z jakýchkoliv důvodů běžet nemůže. Na závodě však nechyběli čeští či zahraniční elitní běžci. S těmi se však můj běžecký výkon stále porovnávat nemůže .

V den závodu mi dělala poprvé běžeckou podporu (níže psáno jako support) má rodina: mamka, obě sestry, z toho ta jedna i s mou téměř půlroční neteří a přítelem. Když jsme v 9 hodin vycházeli z metra, rozpršelo se. Ano, předpověď počasí nebyla zrovna růžová, ale tajně jsem doufala, že déšť nás běžce v závodní den mine. To že bylo zhruba 12 °C, bylo naopak ideálním počasím pro běh. Než jsem se stihla převléknout do běžeckého a odevzdat svůj batoh v úschovně, déšť přestal a již se znovu nerozpršelo! Pro mě nesmírná úleva, že nebudu vybíhat v mokrém oblečení a že můj support bude moct fandit v suchu! Zřejmě tím, že půlmaraton se konal 1. dubna, tak si pro nás pořadatelé z Run Czech připravili vtípek, kdy nám dva dny před závodem sdělili, že do úschovny budou přijímat pouze batůžky, které jsme jako běžci dostali při vyzvedávání startovních čísel. Svůj vtip, který spoustu závodníků rozzuřil, naštěstí brzy okomentovali slovy, že do úschovny budou přijímány batohy shodných velikostí uváděných v propozicích. Tuto informaci zde sděluji spíše pro zajímavost, abyste, milí čtenáři, věděli, že i Run Czech občas dělá (drobné) chyby.

Pražský půlmaraton, plný dychtivých běžců, odstartoval přesně v 10 hodin na náměstí Jana Palacha před Rudolfinem, a to za zvuků mé milované Smetanovy Vltavy . Moment, kdy se spustí Vltava, je pro mě okamžikem, kdy mám, co dělat, abych ve startovním koridoru neupustila nějakou tu slzičku. Ta skladba je pro mě tak emotivní a tak moc spjatá se všemi těmi půlmaratony, které jsem již absolvovala, že emoce se zkrátka derou ven.

Vzhledem k velké účasti přihlížejících fanoušků je pro mě nesmírně těžké po protnutí startovní čáry naleznout svůj support. Běžím po levé straně, tak, jak jsme se domluvili, ale nikde známou tvář nevidím. Proto alespoň zvedám ruce, mávám publiku a doufám, že přestože nevidím já je, oni vidí mě. Ale v tuto chvíli vůbec netuším, zda jsou někde poblíž. Přeci jen, opustila jsem je, abych našla svůj startovní koridor, zhruba 15 minut před startem. Startem probíhám 9 minut po výstřelu a malá neteřinka se mohla z důvodu velkého hluku rozplakat a mohli s ní jít někde, kde je více klidu. Nechci se tím nechat rozhodit, proto nad touto skutečností raději moc nepřemýšlím a nechám se unášet davem a zdolávám nejprve první metry a následně kilometry svého pražského půlmaratonu. Až po doběhu se dozvídám, že jsem na svůj support mávala těsně před nimi a moje mamka tak nabyla dojmu, že je vidím . A ono se jednalo o náhodu! První kilometry si naprosto užívám. Vzhledem k množství běžců nejsem na trati po celou dobu vůbec sama, vždy mám kolem sebe někoho pro běh stejně nadšeného jako jsem já. Tento pocit třeba z olomouckého půlmaratonu neznám, tam se tu a tam stane, že pár metrů přede mnou neběží nikdo a za mnou taktéž prázdno. Zhruba po osmém kilometru zahlédnu ženu, která si pro nás běžce připravila originální běžeckou ceduli. Na karton totiž napsala nápis POVZBUZUJĺCĺ CEDULE. Když jsem kolem ní probíhala, zatleskala jsem jí, jelikož její originalita podpory byla skvělá. Občerstvovací stanice se rovněž nacházely na trase a docela mě udivilo, jaký nepořádek umí udělat skoro 12 tisíc běžců . Věřte, že ten bordel, si vidět nepřejete. Od devátého kilometru mě hlavou běží, že v polovině závodu budeme opět probíhat přes náměstí Jana Palacha a já bych se mohla alespoň krátce vidět se svým supportem. Začínám se na tento okamžik těšit, a to přesto, že nemám ponětí, zda můj support stále na náměstí Jana Palacha je. Zda moje neteř stále zvládá hluk. Zda nemá hlad. Zda je to čekání, než proběhnu, vlastně baví? Když probíhám podruhé kolem Národního divadla, uvědomím si, že ač i v mém životě se objevují mraky a jsou chvíle, kdy mě některé skutečnosti mého života trápí, v tuto chvíli jsem absolutně šťastná. Tyto pocity štěstí se u mě objevují převážně při běhu. Jsou to přesně ty okamžiky, kdy víte, že to, co děláte má pro vás smysl. Před náměstím Jana Palacha se spíše snažím běžet na pravé straně, ačkoli netuším, kde můj support může stát. A najednou slyším křičet své jméno a vidím svou nejmladší sestru a mamku! Jsem tak ráda, že je v polovině závodu vidím ! Tento, byť velice krátký okamžik mě naplní ještě větší energií, než v sobě mám. Možná i kvůli tomuto krátkému střetnutí se na čtrnáctém kilometru podívám na hodiny a vidím, že na můj vkus běžím až moc rychle. Ano, každý běžec je rád za rychlost, ale vím, že při půlmaratonu mohou být poslední kilometry krizové. Pro mě je namáhavý osmnáctý kilometr, kdy mě zničehonic začne bolet zadek . Tato bolest se při běhu ještě nikdy nedostavila, další prvenství, které pražský půlmaraton má. Při průběhu cedulí 800 metrů do cíle vím, že jsem si zaběhla svůj osobáček. Přála jsem si, aby tento půlmaraton byl o pár sekund, možná minut lepší než výsledek z Run Czech ½ Maraton Olomouc v roce 2022, ale že doběhnu s časem lepším o téměř šest minut, tak to by mě ani ve snu nenapadlo. Svým časem, kdy jsem do cíle doběhla za dvě hodiny a čtyři minuty, jsem překvapila sama sebe. Těsně před cílovou páskou znovu vidím svůj fandící support. V cíli zrychleně dýchám a snažím se vstřebat všechen ten adrenalin. Nicméně hned mi v hlavě běží otázka, zda-li poběžím znovu i příští rok .   

Tento půlmaraton se velice vydařil. Počasí nakonec vyšlo na jedničku, trasa byla také příjemná, běžela jsem i místy, která jsem nikdy v Praze předtím nenavštívila. Navíc má neteř přes veškerý hluk spokojeně spinkala a můj support si atmosféru největšího českého půlmaratonu užil. Užívali si ale také běžci. Někteří neváhali a běželi i v úctyhodných kostýmech. Kostým stonožky či skupinka zdravotních sestřiček běžících v sanitce neměly chybu. A nejen to, tento závod absolvovali také známé osobnosti, jako například kardiochirurg Jan Pirk či předseda Senátu Miloš Vystrčil. První běžec, který doběhl do cíle v záviděníhodném čase 59 minut a 42 vteřin, byl osmadvacetiletý běžec z Keni Roncer Kipkorir Konga. Patří mu velká gratulace a mou hlavou bude stále vířit otázka, jak je možné, že Konga je schopen uběhnout půlmaraton v tempu 2:50 minut na kilometr .