Aktuálně probíhá Mistrovství světa v ledním hokeji, a tak to vypadá, že téměř každý Čech je vlastenec. My ženy máme většinou k hokeji méně vášnivý vztah než muži. Zrovna já nejsem typická hokejová fanynka. Nejsem schopna prosedět zápasy u televize, ano, Čechům fandím, ale stačí mi znát výsledek, jakže jsme dopadli. Kdo čte můj blog, ví, že raději než k hokeji, si sednu ke kvalitní knize. A proto v tomto období vlastenectví vám přináším tipy na české autorky, které jsem objevila v posledním půlroce, a na jejichž knihy budu sahat i do budoucna, protože jejich díla považuji za velmi čtivá.
Poslední dvě knihy, které jsem v posledním měsíci přečetla, byly od přerovské rodačky Lenky Chalupové. Možná proto, že Chalupová v knihách zmiňuje geografii olomouckého kraje, tedy přes krajské město Olomouc, k Přerovu, ale také až k Tovačovu, zaujaly mě její knihy o to více, protože mnohá z popisovaných míst znám. Od Chalupové jsem zatím přečetla dvě knihy. Ptačí žena byla prvním románem, který jsem hltala slovo od slova a jenž vyústil v nečekaný konec. Stejně neočekávaný zvrat měla i kniha s názvem Ledové střepy. Ta byla naprosto vynikající a nemohla jsem přestat číst. Těmito tituly si mě Chalupová získala a rozhodně si v knihovně vypůjčím její další tvorbu!
V posledních měsících mě rovněž zaujala Viktorie Hanišová. Rodačka z Prahy, která debutovala v roce 2015 románem Anežka. Ten jsem zatím nečetla, ale romány Houbařka a za mě daleko povedenější a opět v nečekaný konec ústící Neděle odpoledne Hanišové zajistily, že její tituly budu brát do rukou s nadšením. Aktuálně se chystám číst její knihu Rekonstrukce, která je připravena na mém stole a čeká, až se do ní dnes odpoledne začtu.
Z českých autorek jsem v posledním půlroce přečetla nejvíce knih od Petry Dvořákové, ženy, která se narodila ve Velkém Meziříčí. Hned s prvním románem, který se ke mně dostal, s názvem Zahrada si autorka získala mou pozornost. Tato pozornost dále vzrůstala s titulem Chirurg. O něco méně povedenější považuji Sítě: Příběhy (ne)sebevědomí. Tři příběhy, které mou pozornost k autorce o něco snížily, ale po přečtení krátkého románu Vrány si autorka opět mou přízeň získala.
Rovněž jsem četla i román Za sny od známé režisérky, spisovatelky a hlavně manželky Richarda Krajča, tedy od Karin Krajčo Babinské. Od románu jsem neměla velká očekávání, za což se Babinské omlouvám, protože kniha mě ihned strhla do svého děje a rovněž jsem musela číst a číst, abych zjistila, jak příběh dopadne. Další její tituly si přečtu, jakmile se uvolní v knihovně. To znamená, že i Babinská je českou oblíbenou autorkou, jejiž knihy čtenáři rádi čtou.
A tím jsem vyčerpala seznam posledních knih, které jsem v posledních měsících četla. Ano, ze zahraničních autorů jsem se přesunula na domácí půdu a zjišťuju, že Češky mají k četbě hodně co nabídnout! Aktuálně se těším, až se ke mně dostane dlouho očekávaný Šikmý kostel 3 od Karin Lednické. Doslova se nemůžu dočkat! A rovněž i olomoucký rodák Patrik Hartl vydal svůj další román s názvem Gazely. Ten rovněž musím číst!
