Kathryn Hughesová a její knihy

Na rodačku z městečka, které se nachází zhruba patnáct kilometrů od Manchesteru, jsem dostala tip již loni od kamarádky. Jak již bývá zvykem, v knihovně jsou všechny dobré a čtivé knihy vypůjčeny, proto jsem se k titulům Kathryn Hughesové dostala až letos v květnu. Kupodivu se mi povedlo půjčit si její čtyři tituly najednou. Začala jsem titulem Tajemství. Její knihy vždy na obalu mají optimistické motto, o čem bude děj. U Tajemství je to: Budoucnost jejího syna, je ukryta v její minulosti. Román zjišťuje odpovědi na otázky, kdo je otcem hrdinky Beth a proč o něm její matka Mary nikdy nemluvila. Mary již své dceři nemůže nic sdělit, zemřela. Specialitou Hughesové je to, že své knihy vypráví ve dvou časových rovinách. Zde se dozvíme, jak horké léto 1976 a autobusová nehoda party přátel souvisí s okolnostmi o čtyřicet let později. A hlavně se dozvídáme, jak tato nehoda ovlivnila původ Beth. Musím říci, že stránky, které se vracejí do roku 1976 mě bavily číst méně, ale jakmile jsem knihu dočetla, zjistila jsem, že tato dějová linka má hluboké opodstatnění v celé knize.

Druhou knihu, kterou jsem od Hughesové četla, je román Poslední slib. Aneb jak malý medailon ukrývá velkou minulost. Děj se odehrává opět ve dvou časových rovinách a my poznáváme čtrnáctiletou hrdinku Taru, která žije se svou matkou, která odjede na dovolenou do Španělska se svým novým přítelem a již se nikdy nevrátí. Taru celých čtyřicet let pronásledují otázky, co se její matce stalo, že se k ní už nikdy nevrátila. Proč 4. června 1978 změní Tařin život tím nejméně očekávaným způsobem? A proč zrovna onen medailon donutí Taru, aby konečně vypátrala, co se stalo s její matkou. Proč tyto skutečnosti nezjišťovala dříve? Tento román je čtvrtý, který Hughesová napsala.

Aktuálně jsem dočetla prvotinu Hughesové, a to román Dopis. Vydán byl v roce 2015 a sama autorka o svém začátku literární tvorby říká, že vznikla z myšlenky, že někdo najde neotevřený dopis a zajímá ho, co se v něm píše. V tragédii jedné ženy se skrývá naděje druhé. Aneb, co se stane, když jeden sobecký čin zničí několik životů. Doktor Skinner nikdy své dceři nedoručil dopis od jejího milence. Události jedné ženy, která v roce 1940 porodí své dítě v Klášteře sv. Bridget mají souvislost s rokem 1974. A právě v roce 1974 se uzavírá trápení hrdinky Chrissie. Dopis hodnotím zatím jako nejpovedenější román Hughesové .

Připravenou mám knihu Klíč. Minulost jedné ženy skrývá klíč k budoucnosti druhé. Zatím mám přečtený prolog z listopadu 1956 a už teď vím, že se opět budou prolínat dvě časové roviny, a to z důvodu, že musíme najít klíč, kterým odemkneme, co se tady nahoře děje. Klíč k vaší svobodě se nenachází na svazku hlavní sestry. Je tady, ve vaší hlavě. Věřím, že knihu budu mít opět rychle přečtenou.

Zjistila jsem, že v knihovně je rovněž pátý titul této autorky, a to kniha s názvem Krabička vzpomínek. Motto knihy je: Poučení z minulosti nám dává naději na lepší budoucnost. Na tuto knihu si však ještě musím počkat, ale věřím, že ani tento román mě nezklame a můžu se na něj těšit .