Po stopách Boženy Němcové

Božena Němcová byla česká spisovatelka, jejíž tvůrčí přínos byl především v próze. Po celý život se věnovala také korespondenci, která byla mezi adresáty vysoce ceněná, a dnes jsou její dopisy přiřazovány k uměleckému dílu, které upoutá strhujícím vypravěčstvím a životními pocity spisovatelky. Je rovněž považována za zakladatelku novodobé české prózy a první emancipovanou ženu u nás.

Pavučinou tajemství je ukryto její datum narození. Na středních školách nás učili, že slavná spisovatelka se narodila 4. února 1820 ve Vídni jako Barbora Panklová, dcera panského kočího Jana Pankla a služky Terezie Novotné. Podle práce různých badatelů, může být tento fakt nepravdivý. Podle matriky víme jistě, že Barbora Panklová byla pokřtěná 5. února 1820 ve Vídni. Byla pokřtěna jako dítě nemanželské, protože Jan Pankl byl s Terezií Novotnou oddán až 7. srpna 1820 v České Skalici a tímto sňatkem dítě legitimoval.

Proč se badatelé domnívají, že Barunka Panklová byla starší? Školní docházka byla podle zákona Josefa II. povinná pro děti od 6 - 12 let. Barunka Panklová podle školní dokumentace českoskalickou školu navštěvovala v letech 1824 – 1830. Kdyby se opravdu narodila v roce 1820, začala by chodit do školy jako čtyř a půlletá. Navíc českoskalická škola byla vzdálená pět kilometrů od Ratibořic, kde Panklovi bydleli. To znamená, že malá Barunka, by tuto trasu musela ujít dvakrát denně. Pro tak malé dítě je to dlouhá vzdálenost. Co dále neodpovídá věku spisovatelky je to, že v posledním roce školní docházky, tedy v roce 1830, je v kolonce jejího věku napsáno dvanáct let. Pokud se opravdu narodila v roce 1820, údaje nesouvisejí.

Mnoho historiků pokládá za matku Němcové vévodkyni Kateřinu Zaháňskou, protože k Němcové měla velmi vřelý vztah, a jako jedinému dítěti Panklů, se právě jí dostalo vychování na chvalkovickém zámku. Bez povšimnutí však nelze nechat ani nejmladší ze čtyř dcer vévodkyně Kuronské, matky Kateřiny Zaháňské. Dcera jménem Dorothea Périgordová-Talleyrandová, získala zaháňské panství v roce 1844. V témže roce je do Zaháně povolán Pankl, a to přesto, že Dorothea zaměstnává lidi z nejbližšího okolí, které s sebou přivezla z Francie, kde žila dříve. Jaký by mohla mít Dorothea na Panklovi zájem? Sama ho nemůže ani mnoho znát. Leda, že by opravdu Barunka byla její dítě a Panklovým jej svěřila do výchovy. Tím by bylo vysvětlitelné, proč se Panklovi usadili právě v Ratibořících. Nicméně Helena Sobková, která ve své knize Tajemství Barunky Panklové pátrá po původu Němcové shrnuje, že nebyl nalezen dokument, který by předložené úvahy potvrdil. Kdo byl tedy skutečnou matkou spisovatelky a kdy se skutečně narodila se již dnes pravděpodobně nedozvíme. Nicméně badatelé se shodují, že Panklovi jejími skutečnými rodiči nebyli. Pravděpodobně byla dítětem osvojeným. "5. únor 1820 byl pravděpodobně mezníkem, kdy malá Barunka byla předána Terezii Novotné k výchově a tento krok byl zpečetěn formou zápisu do vídeňské matriky a dítě legitimováno svatbou.Nikdo tehdy netušil, že z dítěte jednou vyroste slavná žena, jejíž křestní záznam a další důležité dokumenty budou podrobeny důkladnému zkoumání a odhalí řadu nesrovnalostí." (SOBKOVÁ HELENA, Tajemství Barunky Panklové, 4. vydání, nakl. Mladá fronta, Praha, 1997, str. 105)

O životě a tvorbě Němcové je dnes k mání spousta informací, ze kterých si můžeme udělat obrázek, že její život nebyl příliš šťastný. Manželství s respicientem finanční stráže Josefem Němcem nebylo šťastné, ale narodily se z něj čtyři děti. Postupně Němcová začíná psát svou tvorbu a po smrti svého syna Hynka začíná vzpomínat na dětství a v letech 1853 – 1854 začíná psát svou legendární Babičku, dílo silně zidealizováno. Mohlo by se zdát, že jde o autobiografii, ale není to pravda. Autorka pouze vychází ze svých vzpomínek. Předlohou jí byla jak babička Magdaléna Novotná, tak milé Ratibořice.

A právě Ratibořice a Česká Skalice byla mým letním výletním cílem. Toužila jsem poznat místa, která spisovatelka důvěrně znala. A poznání to bylo velice malebné! V České Skalici se nachází Naučná stezka Babiččino údolí, která má výchozí bod u Barunčiny školy, kterou malá Barunka skutečně navštěvovala. Třída, kterou si můžete prohlédnout, je zařízena podle povídky Němcové Pan učitel. Při prohlídce na mě dýchala dobová atmosféra a myšlenky, že v této škole musela být dětem neskutečná zima, když se teploty přiblížily k nule, či dokonce pod ni. Nicméně poznání to bylo velice krásné. Mnoho informací zde získáte také o díle Babička. V České Skalici je možno také navštívit Muzeum Boženy Němcové, rozsáhlou expozici o jejím životě a díle.

Od Muzea Boženy Němcové jsem se vydala po stezce Z pohádky do pohádky, kterou lemují sochy vytesané na motivy pohádek Němcové. Po zhruba hodince chůze lesíkem se dostanete k zámku Ratibořice. Již jsem viděla vzhledově hezčí zámky, přesto bylo úchvatným momentem u tohoto zámku, který Němcová dobře znala, stát a procházet se přilehlým parkem. A teprve ty pocity, když se další procházkou dostanete k soše Babička s vnoučaty, či přímo ke stavení Staré Bělidlo! Vynechat nelze ani Viktorčin splav. Vidět všechna ta místa, která Němcová důvěrně znala a která tak popsala ve své Babičce byl neuvěřitelný zážitek.

Celá tour byla zakončena opět v České Skalici u vodní nádrže Rozkoš. Odpočinek u vody byl po delší procházce zasloužený, ovšem pocit, že jsem viděla nádherná místa zůstal ve vzpomínkách do dnešního dne. Opravdu povedený výlet. Byť jsem do České Skalice a Ratibořic jela pouze na otočku, nepřespávala jsem tam, téměř tříhodinová cesta z Olomouce a poté téměř tříhodinová cesta s přestupem v Hradci Králové a Pardubicích stála za to. Vůbec času ve vlaku nelituji a jsem nesmírně šťastná, že jsem tato místa poznala. Vřele doporučuji na výlet .