O autorce Karin Lednické, rodačce z Karviné, již na mém blogu byla zmínka v souvislosti s její prvotinou Šikmý kostel. Nyní o její literární tvorbě opět musím napsat krátký článek. Aktuálně jsem dočetla knihu Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie. Nelze říci, že

Jak jsem psala již dříve, knihy českých autorů čtu výjimečně. Když už je čtu, až na pár výjimek přečtu pár titulů autora a pak pro mě autor upadne téměř v zapomnění, jelikož mi přijde, že již spisovatel nemá čtenáře čím zaujmout. Výjimku však začala v červenci roku 2022 tvořit rodačka

V následujícím článku bych vás ráda seznámila se dvěma autory, kteří mě ještě nedávno byli neznámí. S jejich jmény jsem se setkala náhodou a jejich tvorba mě naprosto dojala. Vím, že ani jednoho z autorů již ze své čtenářské paměti nevymažu .

Sama sebe řadím mezi čtenáře, který se nevyhýbá žádnému literárnímu žánru. Mé heslo je: "Kniha mě musí zaujmout, musí být čtivá, potom je mi jedno, který žánr čtu." I z tohoto důvodu se řada autorů, kteří píšou thrillery, stala mými oblíbenými a ráda se začtu do

Knihy českých autorů moc nečtu. Málokterý český spisovatel mě dokáže plně zaujmout. Výjimku tvoří pouze Patrik Hartl, rodák z Olomouce. Za jeho nejpovedenější knihu považuji Okamžiky

Jak už to u mých srdcových autorek bývá , také na francouzskou spisovatelku Agnès Martin-Lugand jsem narazila náhodou. V jedné z knih jsem viděla odkaz na četbu Šťastní lidé čtou

Knihy tvoří nepostradatelnou část mého života. Pamatuji si, že první kartičku do knihovny jsem si pořídila, jakmile jsem se naučila číst. A od té doby jsem pravidelný návštěvník knihoven. Jakmile doma nemám ani jednu knížku, kterou jsem ještě nečetla, nemůžu být zcela spokojená.